25/06/2015

Dnešní článek bude o tom, jak je dobré nemít peníze :-) Asi to zná spousta z vás - člověk se těší na nový dům, všechno promýšlí do posledního detailu, vybírá nábytek, doplňky, koberce, aby všechno bylo tak, jak si to vysnil. A pak přijdou nečekané výdaje a najednou je rezerva na vybavení domu pryč. To se stalo i nám. Naštěstí jsme měli nějaký nábytek schovaný z předchozího bytu (i když jsme moc nepočítali, že ho ještě využijeme). Já jsem z toho samozřejmě byla smutná, všechno to plánování mi zabralo spoustu času, těšila jsem se a najednou to bylo v nedohlednu, na všechno budeme muset složitě šetřit. A teď, s ročním odstupem jsem za to svým způsobem ráda. Tahle situace nás donutila improvizovat, vymýšlet, vyrábět, hledat po bazarech staré kousky a vdechávat jim nový život. V jídelně i na terase máme nábytek z palet, starý stůl z chalupy, v ložnici skříň z bazaru, štafle... Začíná mi docházet, že tohle je možná styl, ve kterém jsem se našla. Že kdybych měla všechno jako z katalogu, dům plný designových kousků, necítila bych se tam tak dobře, jako mezi věcmi, na kterých jsem se sama podílela. 

A tady je náš nejnovější přírůstek do ložnice - noční stolek ze třicátých let. Asi jste si všimli, že se mi líbí  jednoduchost, čisté linie a neutrální barvy. Ale na druhou stranu mám ráda ornamenty, secesi, práci Josipa Plečnika nebo Jana Kotěry. No jo, trochu schizofrenní vkus, já vím. Když jsem v bazaru našla tenhle stolek s krásným secesním ornamentem za pár šlupek, nemohla jsem ho tam nechat. A protože nechci, aby to u nás bylo jako ve starožitnictví, dala jsem mu nový nátěr světle mintovou barvou. Krásně prokoukl. Pověsila jsem k němu geometrického jelena od Ma Maison Blanche (další jelen do sbírky, juchú!), který se perfektně hodí k origami lampě a našemu geometrickému povlečení a krásný koutek je na světě!











23/06/2015

Tak mám konečně čas přidat dort, o kterém jsem se zmiňovala minule. Je to taková zdravá alternativa, v celém dortu jsou jen dvě lžíce cukru a žádná mouka. Nejlepší na něm je pudinkový krém z javorového sirupu, měla jsem co dělat, abych ho nesnědla, ještě než přišel na dort.







Korpus:
* 2 a půl šálku sekaných vlašských ořechů (když nemáš vlašský, vraž tam lískový a mandle - Babica)
* 4 lžíce másla
* 2 lžíce třtinového cukru
* 1/4 lžičky soli

Všechno smíchat a namačkat do formy, péct na 180 °C asi 10 min (hlídat, mně se trochu připekl).

Krém:
* 1 a půl šálku mléka
* 6 žloutků
* 1/2 šálku javorového sirupu
* 1/4 šálku kukuřičného škrobu
* 1/4 lžičky soli
* vanilkový extrakt

V rendlíku zahřát mléko. V míse vyšlehat žloutky s javorovým sirupem, škrobem a solí. Pomalu zašlehat horké mléko do javorové směsi, vrátit na plotnu a míchat do zhoustnutí. Po vychladnutí uložit na dvě hodiny do ledničky. Nesníst to!

Na ozdobu:
* dvě jablka
* šťáva z citrónu
* meruňkový džem (když nemáš meruňkový džem, vraž tam med)

Jablka překrojit na půl, zbavit se jádřince a nakrájet na tenké plátky. Zahřát v mikrovlnce, dokud nezměknou. (Já mikrovlnku nemám, tak jsem plátky chvilku povařila ve vodě s citrónem - zabrání se tím jejich zdnědnutí a jsou krásně tvárné). Korpus naplnit krémem a zdobit růžičkami z jablečných plátků. Nakonec můžeme potřít zahřátou marmeládou s trochou citrónové šťávy - dort bude lesklejší a nezhnědne.









19/06/2015

Minulý víkend jsme slavili nejen narozeniny blogu, ale i mojí sestry a babičky, a tak nemohlo chybět něco sladkého. A protože sezóna jahod je všude v plném proudu (jenom mně teprve kvetou...), upekla jsem pusinky se šlehačkou, jahodami a mátou. A taky zdravý dort, ale ten zase příště :-)














14/06/2015

A je to tu! Dnes slaví Piece of North první narozeniny a tím pádem losujeme výherce narozeninové soutěže. Losování proběhlo za notářského dohledu Sušenky a výhercem se stává....

Tadá!
Petra (hlouskova.p@seznam.cz)

Gratuluji a přeji Petře všechno nejlepší k narozeninám, které slaví právě dnes, stejně jako Piece of North (asi bude o něco starší...). Prostě osud!

Všem ostatním moc děkuji za krásné komentáře k minulému článku, mám ze všech ohromnou radost!












07/06/2015

Za týden to bude rok, co jsem začala psát tenhle blog. Neuvěřitelné, jak rychle to uběhlo... Chtěla bych moc poděkovat všem mým čtenářům, kteří mi tu nechávají milé komentáře i těm, co jen nakukují. Díky Vám vidím, že má ten můj blog snad nějaký smysl. A protože na velké řeči mě moc neužije, mám pro Vás poděkování v podobě soutěže! Dárkem pro Vás k prvním narozeninám mého blogu je vlastnoručně s láskou upletený polštářek z ovčí vlny. Snad se Vám bude líbit!

A co udělat pro to, aby se zabydlel právě u Vás? Nebudu po Vás chtít like na facebooku ani instagramu. Stačí, když mi v komentářích necháte svou e-mailovou adresu a pokud budete chtít, napište mi, které články máte nejraději - o našem bydlení, výletech, recepty... Budu moc ráda.

Výherce vylosuji 14. 6. 2015 a společně oslavíme první narozeniny :-)








Děkuju, že jste tu se mnou!
Vaše Markéta




02/06/2015

Tak máme první opravdovou skříň v domě. Je z roku 1977 a pán, od kterého jsme ji kupovali, nás pořád přesvědčoval, že "to není žádná starožitnost, to dneska seženete za odvoz!" a ty tři stovky jsme mu museli pomalu vnutit. Měla jsem jasnou představu, že ji natřu na šedo, tak jsem se do toho pustila. A když to bylo hotové, pořád jsme kolem ní chodili a pořád se nám to nějak nezdálo (dokonce ani muži, který většinu mých nápadů chválí). Tak jsem si říkala, jestli by nebylo lepší natřít ji na bílo. A pak na to pořád nebyl čas (a popravdě ani chuť dělat to znova). A nakonec jsem si na tu šedou tak zvykla, že se mi to vlastně líbí. Někdy je dobré nechat věci uzrát.

Kvůli skříni jsme museli trochu seříznout větev, pořídila jsem úložné krabice, aby se na věci neprášilo a taky bílá drátěná ramínka, která celý věšák odlehčila a sjednotila (ramínka jsem koupila za rozumnou cenu v jysku - další jyskové překvapení).










"Jak dlouho tady jako budu muset pózovat? Chci jít do postele, ten pelíšek jsi ušila moc malej..."




A kdo sleduje můj instagram, ten už ví, že se mi podařil další skvělý bazarový úlovek, ale o tom zase jindy...